Staré články 5
Bowlingbar 8. 3. 2008 aneb Souboj o jukebox
Tak jsem právě přišel domů a vzhledem k tomu, že se mi nechce vůbec spát, tak jsem se rozhodl, že sepíšu report z teď už včerejška. Taky si toho teď víc pamatuju než bych si pamatoval třeba zítra. :)
Všechno to začalo už samotnou organizací. Jooo, klidně si zanadávejte, ale co jsem měl dělat, když v pracně odhlasované pivnici U Sadu mi řekli, že chtějí zálohu za každou osobu 100,-Kč a vzhledem k tomu, že jsem si nemohl být jistý, kolik nás vůbec půjde, tak jsem s díky odešel. Jenže co teď? Do akce zbývalo něco přes jeden den a kam poskládat najednou očekávaných cca 12 lidí tak, aby byli spokojeni. Nejlepší bylo nevymýšlet vůbec nic nového a radši se "vrátit" do Bowling baru na Ruské, kde to dle předchozích zkušeností bylo snad vždy bez problémů. Tak jsem tam zatelefonoval, byl mi slíben ten jediný velký stůl, co tam je a vše vypadalo tak pěkně pozitivně. :) Vzhledem k očekávané zavíračce před půlnocí jsem radši dal rezervačku na 18:00, přičemž stejně jsme tam nakonec byli skoro do sedmé večerní ve čtyřech. :) Už když jsem do podniku vcházel, velmi hlasitě mě vítala Hanička Zagorová a její Duhová víla, na kterou s nadšením trsaly slečny od baru. Tak si říkám - v pohodě, dáme si tam pak později svoje věci a bude to dobrý. Nečekaně jsem si pak v určitých fázích večera říkal: "zlatá Zagorka"... Ale nepředbíhejme. Sotva jsem se dal do řeči s již dorazivšími PoKym a Luckou, přehlušilo nás (a to fakt hodně) jakési "tuc tuc", do čeho se s ještě větší vervou vlnily slečny servírky a s nadšením přidávaly ještě horší "hity" do jukeboxu. Mezitím dorazila i Monika, která ve vhodné chvíli poprosila slečnu od baru (jak jinak jí říkat:) ), zda by byla tak hodná a hudbu ztišila, abychom se aspoň slyšeli. Tak nám bylo raději doporučeno sednout si dozadu na druhou stranu od drah na bowling, kde je cca 10 míst, ale žádné repráky a klid. Inu, přestěhovali jsme se. Nicméně jsme s hrůzou zjistili, že slečny nejenže daly hudbu ještě víc nahlas, ale že i nad námi jsou ve stropě dva malé repráky, které však "řvou" stejně jako ty velké vedle. Asi není reprák jako reprák nebo že by slečna byla první den v práci? Mezitím se začali trousit další: Fráňa, Lukáš a Domi a v momentě, kdy přišly tři (mimojiné velmi sympatické) slečny od PoKyho, zjistili jsme, že bychom se asi těžko vešli a tak jsme se přestěhovali zase zpátky k velkému stolu. Inu, škatulata hejbejte se...Dalším, kdo přišel, byl Marek a na závěr ještě Marky a Marti. Abych na někoho nezapomněl. :) Zezačátku jsme tradičně seděli ve složení: Omská - PoKy s Luckou - PoKyho sestřenka a její kamarádky - a zbytek. Takže skupinky se svými oblíbenými tématy. Už už to vypadalo na pokračující nudu (pardon, ale já se radši bavím se všema než jak tomu bývá často - ve skupinkách:) ) Nikdo ale netušil, že večer se rozjede kvůli něčemu jinému - bitvě o hrací skříňku zvanou jukebox. Za zvuku dalších a dalších ducáren jsme se s Fráňou rozhodli, že tam dáme něco svého. Takže pro začátek dvakrát něco od Tří Sester. Což jsme neměli dělat, protože to zrovna nebyl šálek kávy oněch tří barmanek. Jedna z nich si k tomu sedla a po naládování dalších asi 25 disco songů (kdyby aspoň něco v rámci možností dobrého, jenže slyšet "Ať je jak vítr" ve čtyřech verzích není to pravé) začala hrát nějakou hru, nejspíš tetris nebo co. Tak jsme si řekli, že hned co dohraje, tak tam půjdeme a naládujeme tam zas pro změnu něco svého. Jenže slečna hrála a hrála, a to ačkoli viděla naše "ksichty", kterak stojící téměř za ní a čekající na svojí šanci, pravděpodobně si řekla, že s námi začne hrát jakousi hru, ve které budeme mít od začátku nevýhodu. Když už hrála asi půl hodiny a nedala se Markem přemluvit, ať nás k tomu pustí, začlo jí to asi konečně nudit. Jenže místo toho, aby odešla a pustila nás, tak se prohodila s kolegyní, která pokračovala ve hraní. Nikdo z nás už si v tu chvíli asi nemyslel, že to je náhoda. Takže jsme zase trpělivě čekali, mezitím se to trochu rozproudilo i u stolu (nejen zprávou, že Sparta prohrála v sérii s Libercem 0:4 na zápasy :) ), změnil se trochu zasedací pořádek (jen Omská zůstala pohromadě:) ) a my stále lačně čekali na naší šanci u hrací skříňky. Ta přišla v momentě, kdy jedna barmanka odcházela a druhá byla prostě pomalejší než my. Ten její pohled pak stál za to. Takže jsme se chtěli tak trochu pomstít a přišly skladby od W. Matušky, D. Landy, K. Kryla atd. Prostě nejspíš trefa do hudebního stylu slečen barmanek. Bohužel nás tahle sranda stála každého kdo přispěl víc peněz, jelikož jsme museli ještě posouvat naše vyvolené interprety dopředu playlistem. Nicméně se to podařilo (k naší radosti) a slečny barmanky po pár skladbách nevydržely a ukázaly nám svou nadvládu tím, že pak začaly naše skladby přerušovat pětivteřinovými sekvencemi diska. Takhle kazit Karla Kryla, že jim neni hanba! V průběhu naší "série" jsem si šel třeba pro Matonku, ale smůla, zrovna náhodou už nebyla. Nutno podotknout, že po mé objednávce přišla šuškanda dvou barmanek a následně jejich hihňání. No třeba jsem jen paranoidní, i když už bych se ničemu nedivil. Takže postupně už nastával čas na to jít, mezitím už odešla Monika a pak i zbytek holek z Omské, které se dle mého názoru, asi moc dobře nebavily, což mě mrzí. Asi to bylo způsobené hlavně tím, že Marky s Marti byly po náročné práci. :/ Já se jinak bavil hlavně se slečnami od PoKyho a Fráňou, Marek a Lukášem seděli spíše v "teritoriu" Omské. Ale musím říct, že stejně asi největší náplní večera byla ona bitva o jukebox. :D Škoda jen, že holkám z Omské se prý nelíbily ani věci, co jsme tam dávali my. Možná se pletu, to jsem jen zaslechl. Nicméně když už se okolo nás začlo uklízet (před 23:00 už půlka žídlí nahoře!), šli jsme zaplatit a skupinka nás, co měla chuť pokračovat (Já, Fráňa, Lukáš a obě slečny z Přípotoční), se přesunula do nepříliš vzdáleného Vináče. Nutno ještě dodat, že placení bylo v BB bez problémů, jen pár lidí od nás si odpustilo jako trest dýško. Já ho naopak s úsměvem dal. :) Ve Vináči ještě přišel čas na fotbálek a v tamějším klidném prostředí jsme stihli ještě slušně pokecat, zejména o Přípotoční a počasí (což bylo moje téma, kterým jsem chtěl odvést pozornost od té školy, kterou ostatní u stolu navštěvovali).:) Asi ve čtvrt na jednu jsme se rozloučili a šli jsme domů.
Co se týče zhodnocení, tak se asi s většinou shodnu, že večer byl hlavně ve znamení onoho souboje o mjůzik, nicméně z mého pohledu to nakonec nebyla špatná akce, ať už v BB, kde jsme se sice navztekali, ale i pobavili, a i ve Vináči, kde zas byla taková dojezdová a fotbálková pohoda. :) Snad aspoň Fráňa s Lukášem budou souhlasit, u holek z Omské (to nepíšu abych tu "Omskou" zdůraznil, ale proto, že tentokráte mezi námi byli i slečny z Přípotoční:) ) nevím. Za ně mluvit nemůžu, můžou se, stejně jako ostatní, vyjádřit pod článkem....;) Tak už dost, koukám, že jsem se pěkně rozepsal - asi rekordní report na těchto stránkách..:) Tak zas někdy příště...
Mounina oslava v El Mágicu
Tak nějak jsem usoudila, že bych asi měla napsat „pár“ (:-D) řádek o své včerejší oslavičce. Takže se do toho při poslechu Madonniny nové bombastické písničky 4 Minutes, kterou točím pořád dokola, pouštím. :-)
Jak všichni víte, svou oslavu jsem plánovala hodně dopředu. Vlastně musím říct, že když se mi někdy před silvestrem 2007 Honza H. zmiňoval, že si pořádá oslavu, nastartovalo to ve mně takovou vlnu nadšení, že bych si taky konečně mohla uspořádat oslavu narozenin (ještě jsem žádnou neměla a když už mi bude těch kulatých 20...), že jsem ihned jsem začala přemýšlet o tom, koho bych si ráda pozvala. Tím se plynule dostávám k tomu, že bohužel nemohlo přijít hodně lidí, co bych je ráda viděla (ať už proto, že nejsou z Prahy a na víkendy jezdí domů, nebo proto, že prostě měli jiné plány – odjezd s rodinou na Velikonoce, práce...), což bylo (mimojiné) taky důvodem, proč jsem spojila oslavu „palubáckou“ a „peďáckou“ – správně jsem se obávala, že hodně lidí z peďáku nebude moci dorazit, anebo nedorazí, i když účast přislíbí. Jinak samozřejmě všem, co přišli, velké díky za účast a ještě jedno velké díky za milé dárečky – některé mi opravdu vzaly dech! :-D ;-)
Po počátečních problémech s organizací, kdy jsem si už začínala myslet, že oslavu budu muset zrušit, protože jsem se neustále nemohla dovolat do El Mágica kvůli rezervaci, jsme se nakonec sešli na určeném místě. Když jsem přišla, již na mě netrpělivě čekaly Marky, Marti a Lucka U. (a to jsem přišla asi v 18:05!), která se s holkami už stihla seznámit. :-) Po mně dorazil Adam s Fráňou, po nich PoKy s Luckou a Lukášem P. a pak další a další.
Všichni mi hned gratulovali, a tak následovalo potřásání pravicí, jak je v našich společenských kruzích zvyklostí, přátelská políbení, která se moc kromě těchto příležitostí nevyskytují (pro někoho je to možná i nejočekávanější chvíle večera (pokud je večer) :-D, dělám si srandu ;-) ), a přeříkávání tradičních i méně tradičních slov přejících oslavenci všechno nejlepší spojené s předáním dárečků opravdu různorodého charakteru.
Když Jořan, po předání posledního vydání magazínu pro puberťáky mezi 10-15 lety – Brava, začal z bundy vytahovat dvě malé krabičky a uváděl je slovy, že neví, jakou mám velikost, docela jsem nechápala, protože původně mě napadlo, že to jsou kondomy (stejně jako Marky a Marti – docela zvláštní jev, že holky myslí na kondomy, co myslíte? :-) ). Nakonec se ukázalo, že mi koupil tampony. :-D Věru praktický dárek pro holčičky. :-D Když pak ještě přidal semínka karotky a melounu (což je zelenina, jak jsem se dnes dočetla na obalu! 8-O ) a toaletní papír, už jsme všichni leželi smíchy. :-)
Dostala jsem i dárky, o které jsem si tady v komentářích (ne)řekla, jak psal Adam ( :-P ;-) ) – od Blanky hromadu psacích potřeb i s papíry a čokoládou jako bonusem a od PoKyho s Luckou krásný svícen a magnet, obojí s kočičkou (ještě musím i tady pochválit Luckou vyrobený obal – šikulka). :-) Sladkým mě také zásobili Adam a Fráňa. Na můj komentář, že budu tlustá, se mi dostalo od Fráňi jedné z vícera lichotivých odpovědí večera (říkám si, že bych si to měla nahrávat a pouštět doma, až budu mít pocit, že vypadám úplně nemožně, jak to občas chytá asi každou holku :-D ). Fráňa je prostě vyhlášený lichotník (i když musím říct, že mu pak v noci na icq šlapal na paty Honza Huk, když prohlásil, že jsem mnohem hezčí než Jennifer Lopez :-D :-) ).
O květinovou výzdobu se zase postaral Lukáš a Pete (čert vem žlutou barvu růžičky, květomluva je stejně jen něčí výmysl a rozhodně víc záleží na tom, proč někdo někomu kytičku dává, navíc se mi moc líbí, děkuji ;-) ). Díky Lucce U. zase můžu ozdobit sebe (dala mi krásný náhrdelník). :-) V závěru večera jsem pak ještě po příchodu Honzy H. dostala od něj a Marky s Marti tričko, na které nechali natisknout „Učitelka tance“ s fotografií původně Jennifer Lopez a Richarda Gera z nějakého jejich filmu, který jsem, bohužel či bohudík (nevím, co na něj zrovna napsala chytrá kritika), neviděla. :-) Hlava J.Lo však byla nemilosrdně odříznuta a nahrazena mým portrétem z letošního maturitního plesu Omské. :-) Doufám, že jsem na žádný dárek od nikoho nezapomněla. :-X Už je ale na čase, abych pokročila v tématu...
Na jednom konci stolu bylo na docela dlouhou chvíli postaráno o zábavu díky jednomu z Jořanových darů, a to Bravu (zábavu tedy způsobil i na tom druhém konci, ale tam si ho neuzurpovali tak dlouho). :-) Všichni si ho nadšeně aspoň prolistovali, pokud se rovnou nevrhli na rubriky jako test a poradna. :-) Andrejka s Jořanem mordovali mou velikonoční výzdobu – chudáčky zajíčky nacpali do jakéhosi reklamního papírového trojúhelníku, co byl na stole, a ještě k nim nacpali kde co. Jořan s Jonášem vydatně pokuřovali a Jořan svým cigaretovým dýmem občas docela prudil, když ho na někoho schválně foukal.
Potom, co se podařilo hromotlučskému vyhazovači domluvit nám uvolnění námi zarezervovaného stolu (slušná prosba má, ani barmančina nestačila), jsme se tak nějak rozptýlili po celé délce těch sražených stolů a vytvořilo se několik skupinek. Jednu tvořila palubácká část Marky, Marti, Pete, na ni navazoval zlatý střed tvořený párečky PoKy + Lucka a Any + Ondra a úplně na opačném konci byl soustředěn peďák, ke kterému se přidružil Adam, Jořan a Tomík. Já se snažila tak nějak přesouvat, ale nevím, jestli se mi to úplně dařilo. Vydatně se hrál fotbálek. Dokonce jsem si zahrála i já, a to s Honzou H. proti Tomíkovi s Fráňou. Mimochodem, ani nevím, jaké bylo skóre... No, nejspíš jsme nevyhráli. :-D
Také musím zmínit, že mě docela mrzelo, že taneční parket zněl prázdnotou (kromě pár metrosexuálů a nafintěných slečinek, co na něj občas vyrazili). S Marti muzika sice taky škubala, ale tancovat jsme nešly. :-( Tak holt někdy příště, no. :-)
Kolem 11 večer už jsme se začali vytrácet. Já jsem nakonec odešla dřív, než jsem původně myslela, ale holky z peďáku jely aspoň kousek busem se mnou. Při loučení mě málem uškrtil Jořan, když mě objímal. Fakt už jsem si myslela, že mě nepustí a bude po mně. :-D Po mně sice nebylo, ale bylo po zapínání mé náušnice (naštěstí jsem si všimla, že mi vypadla – nechtěla bych o své velké kruhy přijít už kvůli Fráňovi, který je vždy tak obdivuje ;-) ). :-D
Domů jsem dorazila něco po půl
No, tak to jsem se docela rozepsala, takže už bych to měla ukončit. Díky, mějte se a někdy příště pááááááááá! B-)
Stalo se jednoho večera...
T.M.: Bylo nebylo…jednoho krásného pondělního večera, v době, kdy zvířátka chodí spokojeně lesem a většina lidstva je přilepena na televizní monitory, kde sleduje sešívané dění, se uskutečnila trošku utajená, leč neméně skromná akce… Ve výsledku nebyla nouze o zvířátka a ani o sešíváné dění, jen židle v Lucerně zůstali na svých místech a místo padlůjícího chuligána s rohovým praporkem tu lítal celý šťastný Tomík se šerpou. Někdo se může urazit, že se o tomto alternativním strávení večera předem nedozvěděl, ale vězte - Slavia lidi potřebovala více než kdokoli jiný, navíc zatěžovat mé nejbližší otázkou zda jít či nejít nebo spíše kam jít, by bylo stejné trápení jako pro Hamleta otázka „Být či nebýt?“, čímž se omlouvám Adamovi, Martinovi a Archandělovi, že jsem je zatížil tímto dilematem.
T.M.: Ale vrátíme se k dění. Vše začalo vším… a já vlastně ani nevím čím. Asi bych začal srazem s Adamem u něho v bytě. Nenechte se mýlit, tato informace není zas tak důležitá, ale každý začátek vede ke konečnému cíli, a tak i předání dvou propustek do slůje jménem Lucerna , jenž může být i velmi zajímavé, zvláště, když televize vysílá takové to nejzajímavější slavistické porno - fotbalové derby. Ale nebojte - k žádným nepříčetnostem nedošlo a já od Adama urychleně pospíchal s dvouhodinovým zpozděním do Lucerny. Cesta byla dlouhá - vedoucí končinami, kde místo lidí vládly stroje a lidský život se rovnal olejové skvrně, království kde králem je zelený panáček (jako „panáček“ od slova „pán“). Přes všechna úskalí a nebezpečí jsem se dostal skoro k místu. Už jsem skoro u cíle …Jenže zvědavost mi nedala a já náhledl do malé jeskyňky, kde zrovna dávali vyvrcholení …Kouknu a jediné, co vidím, je, jak padá centr na Kalivodu a.... dál už to znáte. Zajal mě těžko popsatelný pocit euforie…který však záhy zmizel, neboť jsem viděl obnaženého Kaliče v žlutém a následně červeném zajetí. Poté, co jsem vše vydýchal a zapil, jsem pokračoval dále od sochy k cíli.
T.M.: Do Lucerny jsem přišel pozdě, ale znáte mě… takže docela včas. Hned jsem zjistil důležité věci typu - že nakonec neseme rakev se třídní, kde mám stát v našem „B“, které jsme měli utvořit na slavnostním nástupu atd. Při vstupu se mi povedlo zatajit dvě Božkov kamarádky, takže jsem si s nimi další minuty plně užíval. Nástup se blížil, scházely minuty… Dorazili první moji hosté – Adam, Martin a Archanděl. Ano i Omská nakonec měla svou reprezentaci na mém plesu, a to v podobě tří půvabných slečen ze septimy. Dávno předtím mi bohužel přišla zpráva, že sparťanská lúza vyrovnala… mno co, i to se muselo zapít. Uspokojen dováděním s mými dvěma kamarádkami (ne Omská, nýbrž Božkov) jsem mohl se třídou vyrazit… Nástup byl laděn do smutečního, což vykreslovalo atmosféru před maturitou . Poté si pamatuji, že jsem dostal nějakou šerpu kterou jsem ještě tu minutu ztratil. A taky kytičku. Být vegetariánem, hned tu růži sežeru. Následovala cesta pro moji třídní, se kterou jsem i přes úvodní komplikace bravurně zatancoval blues. (A.Č.: Bohužel, u stolu jsme se zrovna zakecali a vůbec si Tomíka tancujícího s třídní neviděli...) Večer měl jedinou náplň - užívat si, avšak přeci jen se stalo něco neočekávaného, dramatického, něco, co bych zrovna tohoto derbyového večera, těžko očekával. (A.Č.: Tak tak, i mě to překvapilo).
A.Č.: Když nemohli Tomík s Adamem na derby, tak derby muselo přijít aspoň částečně za nimi. Tomík na chvíli někam zmizel, aby se následně vrátil a přerušil naší hlasitou konverzaci u stolu slovy: „Adameee...na druhé straně asi sedí Jarolím...“ Přiznám se, že jsem zpočátku nevěřil a říkám: „Ale blbost, co by tu dělal“ (v duchu jsem si říkal, že Tomáš s několika Božkovy a pivy v těle má právo na to se splést – prostě tam sedí někdo, kdo vypadá jako Jarolím a šmitec, koneckonců na plese byl i dvojník slavného Garry Kasparova...). Tomáš říkal, že bychom si s ním mohli jít udělat fotku. Nejdřív jsem se ale potřeboval přesvědčit i já na vlastní oči, a tak jsem přízemí Lucerny s Tomem nenápadně obešel. Ano, Tomík měl pravdu, byl to kouč nejlepšího týmu české ligy – Karel Jarolím. Takže jsem popadl foťák Omské a Tom šel koupit panák Fernetu pro trenéra, dal se s ním jako první do řeči, poprosil ho o fotku a já cvaknul. Jenže místo toho, abychom zase šli zpátky pryč, KJ se s námi dal do řeči. Ačkoli bylo asi dvě hodiny po derby, měl dobrou náladu a probíraná témata s odpověďmi na naše dotazy byla: dva defenzivní záložníci, Abrahám, Kaličův úlet, opce u Střihavky, los posledních kol, Eden atd. Hlavně já jsem byl hodně zvídavý a zeptal bych se ještě na něco. Nicméně nejsme novináři a ani si na ně nemíníme hrát, takže trenérovy názory uveřejňovat nebudeme, i když by to možná i stálo za to. Pak už jsem se s panem Jarolímem vyfotil i já, popřáli jsme mu hodně štěstí do ligového finiše a šli jsme pryč. Přecejen jsme celou dobu všichni tři stáli vedle stolu, kde seděl zbytek jeho rodiny (?) a ačkoli měl pan Jarolím dobrou náladu, byl čas jít. Na závěr musím podotknout, že celé to proběhlo v nevtíravém duchu, sám na tohle (vtírat se za každou cenu) moc nejsem a říkal jsem si, jestli tam máme chodit, že nejspíš chce mít KJ trochu klidu, speciálně když je na maturitním plese pravděpodobně někoho ze své rodiny. Jenže opak byl pravdou, přišlo mi, že byl potěšen, že se s ním dal někdo slušným způsobem do řeči o Slavii...
A.Č.: Pak už začla klasická lucernovská diskotéka – parket se naplnil a my dva jsme šli s Matinem a slečnami trsat na MichaIa Davida a podobné hity. Okolo půlnoci ale začaly všechny Tomovy VIP pakovat, a jemu nezbývalo nic jiného, než se uchýlit na after party konanou v Karlových lázních.... T.M.: Vím, že jsem šel a kombinoval jsem vodku (?). Asi s kolou(?). Nevím…Každopádně jsem to pak zpětně hodil zpátky do Vltavy a šel jsem dál. A Karlovky? Nakonec to i přes obavy nebylo zas tak hrozné, pořádně se to tam rozjelo, jenže najednou byl konec…
T.M.: Ještě bych dodal, že jsem přijel za rekordní tři hodiny do Říčan, nadržený na postel, na jidlo a ejhle - klíče byly ve Vršovicích v autě a nikdo doma, ale nebojte, happyend bude …
P.S. Pro případné rýpaly dodáváme – cílem textu není adorace Karla Jarolíma ani chlubení se typu „potkali jsme celebritu a vyfotili jsme se s ní“. Chtěli jsme jen napsat, že i tak obyčejná věc jako maturitní ples v Lucerně může v mnohém překvapit. A to nejen co se KJ týče, ale hlavně celkově. Prostě celý ples stál za to! ;-)
10. 5. 2008
Nedá mi to a znovu se ozývám. Nejspíš to i zapřičiňuje fakt, že čím víc člověk navrhne možností a dá víc volnosti k rozhodování, tím spíš se žádná akce neuskuteční. Ano, narážím na naši neschopnost se dohodnout na tom, kdy se sejdeme. Já si uvědomuju, že zkouškové je tady, že máme všichni ještě jiné aktivity a zájmy než je PF (která jde podle posledního vývoje opravdu do háje). Na druhou stranu mi neříkejte, že není možné se dohnout na jednom odpoledni (v případě pikniku) či na něčem jiném.
Bylo mi řečeno, že si tu píšu "deníček". Tak byly okomentovány moje příspěvky zejména na fóru. Svým způsobem to byla pravda. Snažila jsem se svými "offtopic" řečmi udržovat konverzaci alespoň o něčem, když už jinak "k věci" (nejspíše PF) nemáme co říct, a tak to opravdu mohlo působit tak, že si zde vedu svůj osobní deníček, když jsem neustále zmiňovala příhody, co mě potkaly, atd. Dokonce mi bylo navrženo, ať si založím svůj blog. Nemám tu potřebu. Tady je práce dost. Nicméně ta práce nepřináší výsledky, což začíná být dost frustrující. Ale zpět k tématu.
Provedla jsem tedy experiment. Přestala jsem na určitou dobu jakkoli přispívat na fórum. A hle. Fórum tak nějak umřelo, až na pár příspěvků konstatujících, že se nic neděje. Vidouc toto, přispěla jsem aspoň uspořádáním akce. Zájem o ni nebyl moc veliký, ale nakonec jsme se sešli, i když ve skrovném počtu (počítám-li pouze "členy" PF). A pak zase nic, a tak jsem vložila příspěvek, myslím si, se slušnou nabídkou oživujících aktivit, které ovšem váš zájem evidentně nenalákaly (snad kromě toho pikniku). Ono tedy také nereagovalo mnoho lidí. Tím se dostávám k dalšímu pozoruhodnému jevu.
Stránky mají za posledních několik týdnů velmi slušnou navštěvovanost (až rekordní), ale na příspěvcích členů se to vůbec neprojevuje. Naopak to vypadá, že se PF omezilo na "Mouni, Marky, PoKy, fráňa, Honza Huk a příležitostně Lukáš, Marti" (pravda o moc víc nás nikdy nepřispívalo, ale i tak; navíc se nabízí otázka, proč ti jiní, co s námi chodí na akce, sem nepíšou /někteří tu nemají ani jeden profil, přestože stránky fungují rok/, ale to není tak podstatné, protože tu hlavně narážím na něco jiného, co souvisí i s tou "účastí" na akcích). Konečně se tedy dostávám k tomu, proč tohle celé vlastně píšu. Na mysli mi totiž vyvstává otázka, zda má vůbec smysl, si ty webové stránky držet, natož platit. Třeba já na akce většinou zvu prostřednictvím hromadného e-mailu a pozvánek přes icq. Dřív nebyl web a sejít se nám dělalo o mnoho menší problémy. 50 korun není nijaká závratná suma, ale možná by mohla být investována do něčeho užitečnějšího. Udržovat tyto stránky na dýchacích přístrojích (snaha o připodobnění ke člověku ležícímu v kómatu) jen proto, že se někomu nechce si stáhnou materiály zde uveřejněné (kolik jich je - fotek je relativně mnoho, ale skutečných článků zanedbatelně), mi připadá jako holý nesmysl. Já sama to nerada přiznávám, protože jsme se tu mnohokrát pohádali o tom, zda paIuba "žije", anebo je "mrtvá", ale musím říct, že opravdu umřela. Ani neočekávám, že se budou pořádat tak početné akce jako kdysi, ale když už je problém se sejít i v tak omezeném počtu... Jistě, nahrávají tomu různé okolnosti jako přechod většiny z nás na VŠ, kde každý potkal nové lidi se stejným zaměřením (určitě alespoň co se studia týče), se kterými se chce scházet a pravděpodobně i schází, rozpad či navázání nových vztahů, neshody mezi námi (hádky až ukončení komunikace, ignorace), zkouškové období, maturity... A mohla bych pokračovat. Když se chce, důvod se vždycky najde...
Takže, jak se píše v anglických esejích, "to sum up". Opravdu si myslíte, že umělé držení těchto stránek při životě má smysl? Pokud je někdo líný postahovat si fotky, já už to udělala (a mám opravdu téměř všechny, dostahovat ty, které jsem z nějakého důvodu nestáhla, je už otázka chvilky), tudíž je mohu zájemcům poskytnout na fashce, když mi ji někdy přinesou. Je mi jasné, že se na mě snese kritika ze všech stran, ale napsala jsem, co cítím, co si myslím. Jdu s kůží na trh, ale jsem už taková, když se nikdo jiný není k něčemu schopný odhodlat, což tady se opravdu nenašel nikdo, kdo by detailněji poukázal na současnou situaci. Možná si to všichni uvědomujeme, víme to a nelíbí se nám to, ale nic s tím neděláme, nebo už je nám to i jedno, či si to ani neuvědomujeme, protože ten rozklad tak postoupil, že už nikdo ani nic neočekává. Mám vás ráda a nechci o vás přijít, mám radost, že se některým z nás daří tak, jak se jim daří, ale tyhle stránky naši partu (jestli se tomu tak dá říkat) stejně pohromadě neudrží, ten rozklad je doočíbijící. A nakonec píšu - ten člověk, co psal, že oživení paIuby je jen dočasné (bylo to snad někdy okolo Vánoc), měl pravdu.
A tak mě napadá, Honzo, neni tohle lepší rekapitulace vývoje historie PF?
A ještě jedna věc - když to po sobě teď čtu, zjišťuji, že zejména odstavce na začátku mohou působit dojmem "já tu dělám všechno a vy nic", ale tak to opravdu nemyslím. Mně by nevadilo neustále něco organizovat, kdyby to přinášelo ty plody... A kvůli těm "plodům" jsem vlastně napsala celé tohle dlouhé zamyšlení. Možná se vás snažím probudit, aby se konečně začalo něco dít, něco se zlepšilo, anebo aspoň přesvědčit, že už nemá smysl mít tyhle stránky (potažmo nazývat se paIubou)...
Moňa :-(