Předprázdninový Oťas
Mnoho vody proteklo Vltavou od doby, kdy jsem naposledy organizoval palubácký sraz. Z různých důvodů jsem v posledních měsících neměl čas na nějaké akce. Neuvědomil jsem si však, jakou proměnou prošla místní členská základna. Proto, ačkoliv jsem byl organizátor, bez Pokyho pomoci a jeho kontaktů bych se neobešel. Já se pokusil mimo jiné oslovit právě i lidi, kteří se objevovali v minulých letech, byť se k Palubě přímo nehlásili. Dokonce i pár členů bandy ze Sto pivek, ze kterých se Palubaforever postupně rekrutavala. Bohužel nikdo z těchto lidí neprojevil větší zájem o sraz. Rozhodně se však po prázdninách o podobnou renesanci pokusim znovu.
Teď už k samotnému srazu. Místo jsem autokrativně určil v Oťasovi, abych zabránil nekonečným dohadům o to, kde se sraz odehraje. Termín jsem zvolil poslední víkend, než odjedu na prázdniny. Mnoho lidí se mi bohužel omluvilo, někteří se nezmohli ani na to. Když jsem dorazil na místo, u stolu už seděl Vašek se svými kamarády Petrem a Ferem. Ani jednoho z nich jsem nikdy neviděl, naštěstí mě Vašek poznal z fotek na profilu, v opačném případě bych asi přijal místo u jiného stolu. Nutno podotknout, že Oťas po celý večer zel prázdnotou. Škoda, podle mého patří Oťas k těm nejútulnějším vršovickým hospůdkám, které jsme zatím s Palubou navštívili. Brzy dorazili Poky, Lukáš, Jana, Any a Marek. Tedy poměrně slabá účast, proto jsme se rozhodli zkusit oslovit ještě jiné lidi, kteří by mohli narychlo dorazit. Tak jsem mimo jiné oslovil svého kamráda od raného dětství Martina, který s námi chodí v posledních letech hrát fotbal a florbal. Martin pozvání přijal, navíc vzal ještě dalšího starého známého, Standu. Čas poté rychle plynul, pilo se pivko, hrál se fotbálek, probíhala zajímavá diskuze na všechna možná témata. Od ekonomie, politiky, sportu až po hru na kytaru.
Někdy před půlnocí, kdy už se blížila zavíračka, jsme se rozhodli spolu s Lukášem, Martinem a Standou podniknout ještě výpravu do nedalekého klubu Ambrozie trochu zapařit. Zde nás mile překvapila skutečnost, že se tentokrát nevybírá vstupné, ale zle nás překvapilo, že věkový průměr tančících dam se pohyboval kolem čtyřicítky. Po jednom pivu jsme tedy vzali nohy na ramena. Poté jsme obešli půl Vršovic hledaje místo, kam bychom zapadli, až jsme zamířili do jednoho sport baru na Moskevské. Zde k mému velkému překvapení seděli za barem Tazi a Marti s přítelem. Inu, je ten svět ale malý, že? Zdrželi jsme se už však jen po dobu jednoho piva, chvíli popovídali a zamířili domů.
Akci bych přes velkou neúčast lidí, které jsem chtěl vidět, zhodnotil jako úspěšnou.
fráňa